Abstrakt
Kritické zhodnocení stavu nábřeží řeky Jihlavy v Třebíči s návrhy nejpřínosnějších nápravných opatření. Především zprůchodnění obou břehů v přímé návaznosti na tok v co největší možné délce. Dále návrh nové nábřežní čtvrti a komorního veřejného prostoru kolem nově odkrytého Stařečského potoka.
Hlavním záměrem bylo vytvořit příjemné městské prostředí s eliminováním negativních jevů, především kolize chodců s individuální automobilovou dopravou a zahlcení městského centra automobily.
Úvod
S návrhem na vypracováním práce na téma nábřeží řeky Jihlavy v Třebíči přišlo přímo město Třebíč. Diplomová práce je pojata jako koncepční urbanistický návrh a zamyšlení nad směřováním nábřeží a jeho blízkého okolí. Nabízí variantu řešení nejpalčivějších míst ve struktuře a fungování centra města stejně jako možnost vnést novou kvalitu do městského organismu.
Ideový základ
Při navrhování měst se dnes hodně mluví o dopravě, autech, ochraně před velkou vodou, hluku apod. Někdy mám pocit, že se v tom všem zapomnělo na člověka, pro jehož potřeby a na základě jehož niterných pocitů první sídla městského typu vůbec vznikala. Pokusil jsem se proto mít pořád na zřeteli člověka samotného, přesněji možná člověka sociálního.
Prostupnost územím
Při dopravním plánování se často zapomíná, že člověk se může pohybovat i po vlastních nohou. Zajímavé je, že územní systémy ekologické stability počítají s biokoridory pro žáby a jinou zvířenu, ale na pohyb člověka skrze území se nemyslí. Přitom člověk je také živočich, který se někdy potřebuje dostat z místa na místo.
Již v dávných dobách vedly první komunikace podél řek, protože říční údolí zajišťovalo mírný spád cesty. Tato vlastnost se dá využít i dnes, zvláště pro aktivní formy odpočinku – jízdu na kole, na kolečkových bruslích, běhání či jen pro obyčejnou procházku například s kočárkem. Blízkost řeky a přímý kontakt s ní pak přináší vítané ozvláštnění, protože řeka se pořád mění, jak podél svého toku tak v průběhu roku. Žádná zákruta řeky není podobná žádné jiné.
Vybudování pěšího a cyklokoridoru v přímé návaznosti na řeku Jihlavu tak přímo volá po realizaci, zvláště, uvážíme-li, jaká část je již hotova, či nepotřebuje výraznější zlepšení. O to silněji vyčnívají krizové body na procházce podél toku Jihlavy. V konceptu dopravy zmiňuji téměř šestikilometrovou vycházkovou trasu v jejímž průběhu je pár kolizí. První je o to nepříjemnější, že je kolizí na obou březích. Je to prostor u Podklášterského mostu. Na levém břehu je až k vodě postavena budova finančního úřadu, takže člověk opouští příjemnou Podzámeckou louku značně nereprezentativním prostorem dvorů a vyjde na Žerotínovo náměstí, které je přeťato silnicí II/351. Na pravém břehu pak po Svojsíkovu nábřeží přijdeme k Jihlavské bráně do Karlova náměstí, ale abychom se tam dostali, čeká nás několikaminutové čekání na semaforech a přeběhnutí rozsáhlé vyasfaltované plochy křižovatky, kde chodec rozhodně ztrácí jistotu bezpečí. Po břehu se dál po proudu dá jít až zhruba od poloviny délky Karlova náměstí, kdy se na nábřeží dostaneme malým průchodem, který ústí přímo proti zdi schodů na lávku přes řeku.
Pravý břeh od Podklášterního mostu je pro chodce neatraktivní až k mostu Smetanovu. Jednak je to způsobeno neadekvátními přístupy na nábřeží, dále pak zástavbou, která je k řece otočena dvorními trakty a v neposlední řadě úplnou neprostupností od lávky u staré pošty ke Smetanovu mostu. Tato překážka je o to nepříjemnější, že ve stejném úseku je neprostupné i nábřeží na levém břehu.
Posledním kolizním místem je právě prostor u Smetanova mostu, kde musíme překonat nepřehlednou křižovatku ulic Smila Osovského, Hlavova a Kateřiny z Valdštejna, než se dostaneme do Radotínských sadů, kterými se pod nemocnicí a po červené turistické značce dá dojít k Palečkovu mlýnu a ještě dál.
Variantu odstranění nejkřiklavějších kolizí představuji ve své práci. Pěšina na levém břehu z Podzámecké louky mezi řekou a finančním úřadem musí překonat vakový jez, ale díky mimoúrovňovému křížení s mostem významně přispěje ke zlepšení prostupnosti území i v případě, nebude-li z Žerotínova a Komenského náměstí odkloněna automobilová doprava. Dále za mostem vede pěšina přímo po břehu a využívá úprav provedených v rámci protipovodňových opatření. Zpět za protipovodňovou stěnu se vrátí jednoduchou rampou ještě před lávkou ke staré poště.
Na pravém břehu při neodklonění silnice II/351 zůstane nutnost úrovňového křížení chodců s automobily, ale za přechodem se pak pomocí mostku a vykonzolované lávky využívající protipovodňovou stěnu dostaneme za hradební zdi a dále po nábřeží až k lávce u staré pošty. Odtud po pravém břehu bude pokračovat opět z protipovodňové stěny vykonzolovaná lávka a za parkovištěm supermarketu Billa až k mlýnu, kde mostkem překoná náhon, po ostrůvku podejdeme Smetanův most a další lávkou se vrátíme na cestu do Radotínských sadů. Zůstaneme tak celou dobu u řeky a mimoúrovňově překonáme nepříjemnou kolizi u Smetanova mostu.
Dalšími vymezenými koridory jsou přístupy k nábřeží umístěné v rozumných intervalech.
Zajištění prostupnost území považuji za jeden z nejdůležitějších konkrétních úkolů územního plánování. Každý územní plán by měl obsahovat vytýčení důležitých pěších tras, které budou nedotknutelné a bezkolizní. Proto v návrhu změny ÚP Třebíče tyto koridory nechybí.
Urbanistická kompozice
Kompozice Komenského náměstí se odkazuje na historickou stopu zástavby, bariérová linie polyfunkčních objektů odfiltruje nepříjemný hluk z ulice Sucheninova a na ploše dnešního autobusového nádraží vznikne příjemná pěší zóna, kterou obohatí otevřený Stařečský potok. Drobný tekoucí vodní prvek vytvoří v intravilánu prostor s přidanou hodnotou, zéjmena v parních letních dnech bude toto nové náměstíčko vyhledáváno turisty i místními.
Pěší zóna mezi linií domů a blokem mezi ulicemi Sucheninova a Vítězslava Nezvala se mírně rozšiřuje a otvírá tak mezi řadami stromů pohled na skalnatý ostroh – Hadlíz.
Koncepce nábřežní čtvrti vychází z obyčejného městského bloku a ulice. Ulice nejen jako dopravní koridor, ale též místo setkávání a sociálních kontaktů. A blok jako jasné vymezeni a oddělení veřejného a soukromého prostoru. Klasická bloková zástavba pomáhá vytvářet jasně vymezené prostory veřejné, poloveřejné, polosoukromé a soukromé. Tento aspekt může být podceňován, ale jasně patrné vlastnictví prostorů pomáhá vytvářet pocit bezpečí, pocit sounáležitosti a semknutí s místem. Jinak se lidé chovají například k veřejné lavičce na náměstí a jinak k „jejich“ lavičce u vstupu do bytového domu.
Nábřeží podél Podzámecké louky prodělá obnovu liniové zeleně – namísto keřů, které blokují přístup k vodě i pouhý pohled na ni, vysadí se zde třešňová alej akcentovaná dvěma většími a jinou barvou kvetoucími kultivary po stranách nové lávky spojující právě Podzámeckou louku a Svojsíkovo nábřeží.
